Co je Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace?

 

Je to velmi jemná, neinvazivní, relaxační, preventivní, podpůrná i v určitém smyslu léčebná,

metoda práce s tělem.

            Zklidňuje, uvolňuje a harmonizuje organismus jako celek a pomáhá odbourávat stres.        

Není však náhradou lékařské péče! Vhodně ji ale doplňuje.

   

        ( Lehký nástin, jak kraniosakrální terapie probíhá, kolik ošetření je potřeba, atd. zde: Časté otázky )

 

          její název pochází z latinských anatomických názvů:  

                    cranium   =   lebka,  os sacrum  =   kost křížová 

            z čehož vyplývá, že stěžejní oblastí, se kterou na fyzické úrovni kraniosakrální terapie pracuje,

            je hlava (kosti lebeční) - páteř - kost křížová.

            Tedy oblast, ve které je uložen centrální nervový systém : mozek, mícha a mozkomíšní mok,

            což z hlediska kraniosakrální terapie tvoří tzv. kraniosakrální systém.           

         

  •     Kraniosakrální terapie tedy působí na kraniosakrální systém člověka...

   Dovolím si jej popsat velmi zjednodušeně, jen pro vytvoření představy: 

kraniosakrální systém, jak již bylo řečeno, sestává z mozku a míchy, které jsou uloženy v obalech, tzv.plenách, přičemž ta vnější, která obaluje celý tento systém se nazývá "tvrdá plena mozková". Mozek a mícha jsou omývány a vyživovány mozkomíšním mokem, který je pulzací 8-12x za minutu „vstřikován“  do systému a vstřebáván, což vyvolává okem neznatelný pohyb, tzv.kraniosakrální impuls, který je nutný k vyrovnání tlaku uvnitř systému.

   Tento pohyb však lze nahmatat - naše tělo se neustále nepatrně rozpíná a smršťuje. Pohyb mozkomíšního moku je totiž přenášen do celého organismu, jako jakási vlna, což je pochopitelné pokud si uvědomíme, že tělo je tvořeno        z většiny z vody.

 

Kraniosakrální impuls je jedním ze základních projevů života, stejně jako dech a srdeční rytmus,              na kterých však není závislý. 

 

   V rozsahu, razanci, symetrii a (ne)pravidelnosti kraniosakrálního rytmu (impulsu) se odráží zdravotní stav člověka.

 

   Smyslem kraniosakrální terapie je tedy podpořit pohyblivost v oblasti kraniosakrálního systému, protože kde je pohyb, tam je také prostor pro zdraví.

   Lidské tělo má tzv.buněčnou paměť, to znamená, že různé nezpracované negativní zážitky se v průběhu života ukládají na různých místech těla, kde jako tzv.energetické cysty (bloky) narušují přirozený tok energie v těle. Na fyzické úrovni se to projevuje právě omezenou pohyblivostí, utlačením, případně stagnací.

   KST pomáhá harmonizovat kraniosakrální rytmus pomocí hmatů, kterými dochází k uvolňování tkání - zejména lebečních švů, kosti křížové a také např. fascií (neboli povázky), čímž odstraňuje tyto bloky a tím umožňuje tělu, aby se začalo samo uzdravovat. (Nejedná se ale o masáž, ani protahování.)

 

  •  

 

   Navození stavu hluboké relaxace je také velmi významným faktorem v terapii.

   Nejen, že tělo a mysl se v dané chvíli uvolní, což napomůže zprůchodnění a rozpouštění bloků, ale také se tím v mozku vytváří nová nervová spojení. Dovednost uvolnit se, relaxovat, je dovednost, jako každá jiná. Pokud jí nedisponujeme, nespadne nám sama do klína, stejně jako všechno, co jsme se v životě museli nejprve naučit, než jsme byli schopní to používat.

  

  •  

 

   Doktor William Sutherland, zakladatel kraniosakrální terapie, který kraniosakrální pohyb objevil, a se kterým pracoval, jej nazval jako "Dech života"Dospěl k závěru, že původcem tohoto pohybu je "inherentní životní síla organismu".  Jinými slovy - oživující element (energie) našeho fyzického těla.

  •    Skrze působení na kraniosakrální systém člověka se kraniosakrální terapeut dostává do kontaktu právě s Dechem života.

   Na jemnohmotné úrovni tedy pracuje s energií, která je projevem života. Tato energie je tzv.matricí zdraví, která je v každém okamžiku přítomná v každém těle. Pomocí působení na kraniosakrální systém tedy tato terapie

  •    pomáhá spouštět samoozdravné procesy v těle.

   Terapeut tedy není tím, kdo léčí. Terapeut pouze vytváří podmínky pro to, aby se tělo ošetřovaného člověka mohlo pomocí uvolnění zkontaktovat s vlastním zdrojem zdraví (energie), a aby tak mohly začít probíhat samoozdravné procesy.

  

Pár slov k samoozdravným procesům...

   V odborné literatuře se schopnost těla navracet se do rovnováhy, odbourávat nepříznivé vlivy, nazývá homeostáza. Bez ní bychom nepřežili.

   Vše v těle je provázáno. Každá buňka a tedy i orgán, který se v těle nachází, má svůj účel, nic není navíc a nic také nefunguje nezávisle na ostatních. A to se týká i psychiky. Konkrétně mám teď na mysli jednu z jejích složek a to emoce, které se na první pohled sice jeví nehmotně, přesto je zřetelně pociťujeme na fyzické úrovni (a to díky nervovému a hormonálnímu systému a také řekněme "chemickým reakcím", které probíhají v mozku).

   Nerovnováha kdekoli v těle a to i psychická ovlivní vždy celý systém - celý organismus. Neustále na nás působí mnoho vlivů, které tělo dokáže odbourávat (máme k dispozici několik "čističek" - játra, ledviny, lymfatický systém, mozkomíšní mok...). Pokud tělu ale cíleně nepomůžeme, např. detoxikací, eliminací stresorů v našem životě, vhodnou stravou, atd., pak je tělo více zanášeno, než dokáže odbourat a tím pádem trvale přetěžováno.

  

   Kraniosakrální terapie je tak jednou z možností, jak tělu pomoci podpořit jeho vlastní schopnost navracet rovnováhu, tedy sebeuzdravovat se.

 

  •    Kraniosakrální terapie je proto bezpečná metoda, která je vhodná pro dospělé i děti.

 

  •  

 

Kraniosakrální terapie

  •    není masáž
  •    není předávání energie
  •    není léčitelská metoda
  •    není náhradou lékařské péče

                                                                                                                                                                                                               

  •